Úsměvy v menze

29. října 2018 v 17:40 |  Básničky

Řekl mi dnes pán v menze,

že úsměv mám krásný tuze,

sám, ač křivé zuby má,

na každého se usmívá,

když trpělivě vysvětluje,

že příbor vedle talíře potřebuje.


Jak se mnou tak povídal,

kolem sebe se podíval

a viděl úsměvy, mrkání po boku

té veselé dívky v klobouku.
 

Překládání

21. října 2018 v 15:29 |  Básničky

Překládat, lidičky, to není žádný med,

i když snad zdá se, že je to hned…

Nestačí umět pár jazyků a psát,

překlad, ten musí pěkně zrát.


Přeložit jednou a hned přepsat,

hlavně nikdy hlouposti nepsat

jako ti mudrlanti, co si myslí,

že co neví, to si vymyslí…


"To určitě ne, netahej mě za nohu!"

zatím jen jednou četla jsem, díky Bohu,

tak se snažme lidem přinést potěšení,

když tím pro ně jazyk originálu zrovna není.

Dopisům, květinám a lásce

12. října 2018 v 8:00 |  Básničky
Snad krásné to bylo kdysi,
když psaly se ještě dopisy,
aby řekly Mám tě rád,
přijď v třešňový sad.

Dívky jako plané růžičky
dávaly nesmělé hubičky,
řeč květin byla ještě známá
a žena byla hlavně dáma.

Čas strávený povídáním
spíše než pouhým psaním
plynul pomalu, ač rychle,
odmítání bylo neobvyklé.

Ach ano, byl to krásný čas,
tak proč nezačít s tím zas?
 


Padá hvězda

5. října 2018 v 8:00 |  Básničky

Zavři oči,

padá hvězda,

svět se točí,

ač se nezdá,

zázraky se dějí,

tak víru měj,

i k tobě spějí,

něco si přej.

Hořící svíce

28. září 2018 v 8:00 |  Básničky
Dřív znali jen sítě,
motali, lovili, lapali
jak motýla dítě
a nakonec poutali.

Pouta pavoučí
brzy se roztrhla,
láska čtyř očí
stejně jim zůstala.

A tak každého dne
znovu dvě svíce
spolu tají, zapálené
pohledem Večernice.

Jazyk básníků

21. září 2018 v 8:00 |  Básničky

Neruda by se možná styděl,

kdyby mé básně, verše viděl,

však když každý smí kaviár jíst,

tak smíme jako oni popsat list.


Tak vybírám pro své myšlenky

v pestrém šatníku

satén v barvě pomněnky:

jazyk básníků.

Vzory

14. září 2018 v 8:00 |  Básničky



Chtěla bych být

chytrá jako maminka,

chtěla bych mít

zručnost mého tatínka,

chtěla bych znát

tolik jako mí učitelé,

chtěla bych hrát

jako babička ve škole,

chtěla bych postavu

sestřiček mých,

vše jistě po právu:

spousta lidí vzorových.

Zapomnění

7. září 2018 v 8:00 |  Básničky

Občas bych si tak přála,

aby minulost se mi zdála

a bylo jen ráno, v němž není

nic než sladké zapomnění.

Proč taky ne?


Vzpomínky, co nás tvoří,

jsou také to, co nás moří

výčitkami a steskem,

otázkami, co kdyby jen…

Bylo by vše jiné?


Však nic na tom nezměním,

ať nazvu to, či ne, sněním.

Čas stejně dál plyne…

Křižovatky osudů

31. srpna 2018 v 8:00 |  Básničky

Tolik osudů již zkřížilo

mou cestu životem,

mnoho z nich ji ztížilo,

jiné voněly snem.


Kus cesty spolu,

v zákrutech pak mizí,

sama pak jdu dolů

se svou snivou vizí.


Že jednou střetnou se zas

cesty našich osudů,

že okusíme znovu krás

dobrodružství přeludů.


Tak snad se opět setkáme

bez výčitek, studu,

vždyť společně se dáme

křižovatkami osudů.

Věčný lovec

27. srpna 2018 v 10:04 |  Básničky

Občas chtěla bych vědět,

kam mě má cesta vede,

co stihnu blízkým povědět,

zda za ruku mě povede

někdo až do samého konce.


Občas věděla bych ráda,

jak to celé dopadne,

kdo nakonec ukáže záda,

kdo do náručí mě popadne

a zda život patří šampiónce.


Však nejsem věštkyně,

na štěstí jsem trochu sobec,

tak opouštím jeskyně

a stává se ze mě lovec.

Snění

24. srpna 2018 v 8:00 |  Básničky

Když tak dívám se

do tváře měsíce,

sama sebe ptám se,

zdali nás je více.


S ohněm jsme si hráli,

sítě slov jsme tkali,

zdalipak dnes vzplály

i tvé oči v dáli?


S měsícem proradným

snění je tak snadným…

Vzpomínky

21. srpna 2018 v 14:10 |  Básničky
Dnes úsměv mi vykouzlily
třpytivé bublinky,
neb mysl mou okouzlily
překrásné vzpomínky.

Pak oči mé zakalily
zašedlé kamínky,
neb mysl zaplnily
mé smutné vzpomínky.

Pouštím se snů,
do dávných dnů
nesou mě vzpomínky.

Kdys byli jsme šťastni,
však zbyl jen klid zvláštní...
Ach ty mé vzpomínky.

Zlaté okovy

18. dubna 2018 v 19:17 |  Básničky
Kroužkem zlatým
ráda chlubívá se -
poutem svatým
večer přikrývá se.

I orel, pán dravců,
malý kroužek má
od pánů savců,
pánů všeho zla.

Tak v medu koupali
a zlatými okovy
ptáčka nám spoutali...

Křidélka přistřihli
a svátost manželství
do nebes vyzdvihli.

Babička

5. července 2017 v 16:50 |  Básničky
S úsměvem ve tváři
(občas i slzami)
často se rozzáří
našimi múzami
a když něco nejde,
no co, však to přejde.

O bříška plná
ráda se postará,
na výlet do Brna
nikdy není stará,
vnoučat hlídání
často ji prohání.

Nejen za vnoučaty
však do světa vyráží
s parádními šaty,
objemnou bagáží
a zvykem fotit vše,
co jen trochu jde.

Vždy pro nás má
milé slovo, větu,
tak trochu svá
vždycky je tu
pro svá zlatíčka:
Naše babička.

Krakow

29. května 2017 v 21:14 |  Obrázky z cest
Na zámku kdesi
až mezi lesy
mám se snad učit,
jak se mám mučit
projekty, jejich psaním,
jídlem a žádným spaním...

Však pod kopcem žije
Krakow, co z Visly pije,
kde každý boháč
postaral se o koláč,
který vznikl slátáním
všech stylů svým paním.

Kolem všech slohů sveze
tě bryčka, co se vleze
do každé ulice,
tak uvidíš více
z kulturního centra země,
kde nakonec je příjemně.

Kam dál