Jazyk básníků

Pátek v 8:00 |  Básničky

Neruda by se možná styděl,

kdyby mé básně, verše viděl,

však když každý smí kaviár jíst,

tak smíme jako oni popsat list.


Tak vybírám pro své myšlenky

v pestrém šatníku

satén v barvě pomněnky:

jazyk básníků.
 

Vzory

14. září 2018 v 8:00 |  Básničky



Chtěla bych být

chytrá jako maminka,

chtěla bych mít

zručnost mého tatínka,

chtěla bych znát

tolik jako mí učitelé,

chtěla bych hrát

jako babička ve škole,

chtěla bych postavu

sestřiček mých,

vše jistě po právu:

spousta lidí vzorových.

Zapomnění

7. září 2018 v 8:00 |  Básničky

Občas bych si tak přála,

aby minulost se mi zdála

a bylo jen ráno, v němž není

nic než sladké zapomnění.

Proč taky ne?


Vzpomínky, co nás tvoří,

jsou také to, co nás moří

výčitkami a steskem,

otázkami, co kdyby jen…

Bylo by vše jiné?


Však nic na tom nezměním,

ať nazvu to, či ne, sněním.

Čas stejně dál plyne…
 


Křižovatky osudů

31. srpna 2018 v 8:00 |  Básničky

Tolik osudů již zkřížilo

mou cestu životem,

mnoho z nich ji ztížilo,

jiné voněly snem.


Kus cesty spolu,

v zákrutech pak mizí,

sama pak jdu dolů

se svou snivou vizí.


Že jednou střetnou se zas

cesty našich osudů,

že okusíme znovu krás

dobrodružství přeludů.


Tak snad se opět setkáme

bez výčitek, studu,

vždyť společně se dáme

křižovatkami osudů.

Věčný lovec

27. srpna 2018 v 10:04 |  Básničky

Občas chtěla bych vědět,

kam mě má cesta vede,

co stihnu blízkým povědět,

zda za ruku mě povede

někdo až do samého konce.


Občas věděla bych ráda,

jak to celé dopadne,

kdo nakonec ukáže záda,

kdo do náručí mě popadne

a zda život patří šampiónce.


Však nejsem věštkyně,

na štěstí jsem trochu sobec,

tak opouštím jeskyně

a stává se ze mě lovec.

Snění

24. srpna 2018 v 8:00 |  Básničky

Když tak dívám se

do tváře měsíce,

sama sebe ptám se,

zdali nás je více.


S ohněm jsme si hráli,

sítě slov jsme tkali,

zdalipak dnes vzplály

i tvé oči v dáli?


S měsícem proradným

snění je tak snadným…

Vzpomínky

21. srpna 2018 v 14:10 |  Básničky
Dnes úsměv mi vykouzlily
třpytivé bublinky,
neb mysl mou okouzlily
překrásné vzpomínky.

Pak oči mé zakalily
zašedlé kamínky,
neb mysl zaplnily
mé smutné vzpomínky.

Pouštím se snů,
do dávných dnů
nesou mě vzpomínky.

Kdys byli jsme šťastni,
však zbyl jen klid zvláštní...
Ach ty mé vzpomínky.

Zlaté okovy

18. dubna 2018 v 19:17 |  Básničky
Kroužkem zlatým
ráda chlubívá se -
poutem svatým
večer přikrývá se.

I orel, pán dravců,
malý kroužek má
od pánů savců,
pánů všeho zla.

Tak v medu koupali
a zlatými okovy
ptáčka nám spoutali...

Křidélka přistřihli
a svátost manželství
do nebes vyzdvihli.

Babička

5. července 2017 v 16:50 |  Básničky
S úsměvem ve tváři
(občas i slzami)
často se rozzáří
našimi múzami
a když něco nejde,
no co, však to přejde.

O bříška plná
ráda se postará,
na výlet do Brna
nikdy není stará,
vnoučat hlídání
často ji prohání.

Nejen za vnoučaty
však do světa vyráží
s parádními šaty,
objemnou bagáží
a zvykem fotit vše,
co jen trochu jde.

Vždy pro nás má
milé slovo, větu,
tak trochu svá
vždycky je tu
pro svá zlatíčka:
Naše babička.

Krakow

29. května 2017 v 21:14 |  Obrázky z cest
Na zámku kdesi
až mezi lesy
mám se snad učit,
jak se mám mučit
projekty, jejich psaním,
jídlem a žádným spaním...

Však pod kopcem žije
Krakow, co z Visly pije,
kde každý boháč
postaral se o koláč,
který vznikl slátáním
všech stylů svým paním.

Kolem všech slohů sveze
tě bryčka, co se vleze
do každé ulice,
tak uvidíš více
z kulturního centra země,
kde nakonec je příjemně.

Don´t care

2. května 2017 v 19:51 |  Básničky
One more step
-I don´t care.
Don´t need a map,
I´m not scared,
can´t get lost,
just get the most.

No, oh no,
I won´t break,
only grow
and make
everything
worth living.

When world crashes,
I will rise
from its ashes
big and wise.
Yeah, just stare.
-I don´t care.

Challenging?
That´s alright,
love balancing,
oh tonight
all is great
in my fate.

Broken crayon
can still colour,
I will dance on,
I have power,
In the night air
I don´t care.

When life is rough,
I´m strong enough,
ready to laugh,
I´m good enough,
I am, I swear.
And I don´t care...

Procrastination

9. dubna 2017 v 18:11 |  Básničky
So here we are:
starting again,
shooting a star
´cause it began
too soon and we?
We weren´t ready.

Waiting for too long
we have missed it
like skipping a song
though we liked it,
that´s how it goes-
lazy head to toes.

Killing our dreams
one after another,
every time it seems
like there are other
wishes to reach for
but when do we score?

Never ready enough,
always too late,
no time for laugh
in front of a closed gate,
yet always the same
rules of a boring game.

Predestined to fail,
watching dreams float,
being afraid to sail
and set off on a boat,
how safe is the harbour!
How tiny the marvel...

And so we watch goals
pass by and die slowly
as well as our souls,
no more nice and holy,
without any passion...
Let´s enjoy procrastination!

Co je štěstí?

9. dubna 2017 v 18:04 |  Šuplík s názvem nyní a pak
Zeptáme-li se nezávisle na sobě různých lidí, co je pro ně štěstí, jejich názory budou pravděpodobně velmi rozmanité. Dostanou se nám odpovědi jako například zdravá rodina a bližní, vydařený vtípek během večera s přáteli, zvládnuté zkoušky, prestižní práce, velký dům se zahradou, adrenalin v žilách při skoku padákem, pohyb způsobující vylučování endorfinů, či třeba jen pohled na usmívající se dítě, když dostane jídlo od chudé matky.
Jak spolu ale všechny tyto představy souvisí? Již první filozofové docházeli často k závěru, že existuje tolik pravd, kolik je lidí. Je tedy vůbec možné nalézt nějakou objektivní definici štěstí? Zeptejme se sami sebe, zda jsme právě teď šťastní. Jsme? A proč? Pokud nejsme, kdy budeme? Zejména tato otázka jako by hýbala našimi představami. Ve všech situacích uvedených v úvodu můžeme sledovat jakousi podmíněnost. Téměř všichni lidé definují štěstí jako stav, který nadchází, jsou-li splněny všechny jejich požadavky.
Jak ale tento stav doopravdy vypadá? Co je to štěstí, kterému klademe mnohdy až nesplnitelné podmínky a znemožňujeme mu tak, aby přišlo dříve než na konci života? Vycházíme-li z pozorovaných situací, ať už se jedná o dosažení a získání hmotných statků, či emocionálního uspokojení, nacházíme v nich varovný signál. Žádné dítě přece nemůže budovat kariéru, vlastnit luxusní vilu s bazénem, či trávit večery v hospodách vtipkováním často na úkor ostatních, a přesto právě děti vypadají mnohem šťastnější než dospělí. Proč mohou být šťastné i bez námi pochopitelného důvodu, a my ne? Zapomněli jsme, jak být šťastní? V čem je dětství úrodnou půdou a dospělost i přes množství příležitostí pustinou, v níž tu a tam nalezneme oázu? Zamysleme se nad tím, kde berou děti neustále nové podněty k smíchu. Je jejich smích vůbec podmíněný? Možná to jsou právě ony příležitosti, které nás svazují a zároveň vytváří podmínky pro štěstí. Tak jako prameny v poušti určující místa, kde mohou vzniknout oázy blaha. Jme-li v nich, trápí nás ale zároveň strach z vyschnutí pramene.
Je vůbec možné pocítit opět ryzí štěstí jako v dětství a vrátit se zpět, když jsme cestu už zapomněli protože tak káže společnost? Zvládneme-li zkoušky, ustane neustálý tlak, ale je to štěstí, když víme, že přijde znovu? Je štěstí vlastnit miliony a vědět, že o ně přijdeme? Nebo je to jen zmírnění utrpení, které nám svět přináší, jak to viděl již Epikuros před mnoha staletími? Rozhlédněme se kolem sebe a zamysleme se, co vlastně vidíme. Lidi připoutané k obrazovkám ukazujícím války, násilí, nespravedlnost a vulgaritu jako něco přirozeného, co už jsme zařadili do každodenního života. Lidi chodící v obleku, kteří patří k těm vyvoleným šťastlivcům, jak kráčí bez povšimnutí kolem žebráka. Vypadá to jako velmi neúrodná pustina, že ano? Změníme-li ale úhel pohledu, uvidíme svítící slunce a život všude kolem, spoustu maličkostí i velkých věcí, které jsou pro štěstí úrodnou půdou, ale většinou je přehlížíme. Není však taková změna vidění opět další podmínkou k nalezení štěstí? Možná to dětské, ničím nepodmíněné již ani najít nemůžeme, ale přece jen šťastní být můžeme.
Možná je hledání definice štěstí stejně marné jako pátrání po smyslu života. Možná je to dokonce totéž. Ať už je to totiž cokoliv, každý z nás jej hledá a upíná se k jeho nalezení, mnoho z nás dokonce úspěšně, máme-li stanovené reálné podmínky a dokážeme-li se radovat ze správných věcí v závislosti na našich prioritách.

Schneeglöckchen

1. března 2017 v 11:23 |  Básničky
Wie die Sonne aus der Nacht,
so ist ein Schneeglöckchen
aus dem Schnee erwacht,
ein zartes Märzmädchen
mit einem grünen Band
in seinem langen Haar,
so hübsch im kalten Land,
noch so blass, doch so klar.

Sněženka

28. února 2017 v 20:08 |  Básničky
V studených vlnách běloby
nad vrstvou kryté hniloby
šatí se zeleně tepla zář,
tam kvete jara svěřenka,
ta sladká malá sněženka
zase ukazuje světu tvář.

V hněvu zjevuje se láska
a ta roztomilá kráska
zastavuje nás v běhu,
tak jako se sněženka,
ačkoliv tak křehounká,
prodírá krovem sněhu.

Snad budí v něm něhu,
tak před ní dřív roztává,
nežli jaro nastává,
snad přece síla není nic,
kde vytrvalost váží víc,
tak káže nám čas zpěvu.

Kam dál