Plnící se srdce

6. února 2015 v 20:25 |  Básničky



První nádech
Do prázdných plic,
nejistý výdech,
nyní chci jich víc.

Cítím krátce dotek
Tak něžný a jemný,
Nyní opět utek,
Tak příjemný je mi.

Je tu znova,
Ale šimrá mě nyní,
Je to osoba nová,
S maminkou jsou i jiní.

První kapky lásky stékají
Do mého malinkého srdíčka,
Tam později se setkají
S láskou zavírající má víčka.


Za ta léta ovšem
Zdá se naplněné,
Děkuji za to všem,
ač bylo mnohokrát raněné.

Že lásky ve mně je příliš?
Stále se do mě vejde dost,
Zloba je mi na obtíž,
Já miluji totiž radost.

Každý úsměv
Srdce mé plní,
Zatímco hněv
Bodá jak trní.

Ach jak miluji
Radostné procházky,
Kdy oblaka se mnou plují,
Mírní mé otázky.

Krok za krokem,
Otočka za skokem,
Tak jdu rokem,
Co nepojmu okem.

Tam, kde kdysi šlápla bota,
Vykoukla rozespalá hlavinka,
Pod sněhem chvíli se motá
Křehounká malá sněženka.

Potichu dává znamení
Čekajícím květinám,
Co když kráčíme znavení,
Od cesty kynou nám.

V zelené svěží trávě,
Kde batolilo se káčátko,
Tam dovádělo hravě
Malé roztomilé děvčátko.

Vše tak neuvěřitelně barevné,
Jaro obléklo se do krásy,
Vědělo to děvčátko darebné,
Proč utéci z domu asi.

Jak proužky zlatavého hedvábí
Padají sluneční paprsky na zem,
Za chvíli nedočkavce přivábí,
Co již otráveni jsou mrazem.

Laská jejich tvář i duši,
Rozjasní oči mladému jinochovi,
Co radost své dívky tuší,
Když v její dlani motýl si hoví.

Vše tak jasné,
Žádný splín,
Vše tak krásné,
Když odešel šedý stín.

Léto obléklo si šaty
Zeleno-žluté téměř celé,
Od hlavy až po paty
Dýše radost v těle.

Malíř opět vytahuje paletu,
Užívá podzimní inspiraci,
Kdy po poslední hodině baletu
Tančí plátnem papíroví draci.

Tam přidá žluté trošku,
Tam oranžové a červené,
Poté ze svého rožku
Tahá další plátno jemné.

Barevným kobercem pokryta stráň,
Každý list je květem,
Který spadne na tu rozlehlou pláň
A rozletí se světem.

Světem, kudy i ty každým rokem,
Kdo tato slova čteš,
Chodíš s potěšeným okem
A k sobě další zveš.

Na zem tiše snáší se klid,
Ticho rozneslo se širou plání,
Když první vločka vítá lid
A pomalu mi taje v dlani.

Roztéká se a jako kapka vody
Z mé dlaně zase pospíchá
Jako bublinka ve sklenici sody,
Jako dávná vzpomínka.

Mrazivým vzduchem zlehounka se line
Atmosféra vánočních koled,
Kol stromku třpytivý řetěz se vine,
Zní rampouchy tříštěné o led.

Odívá se do dalších vrstev látky
Dívka s tvářemi v růže vykvetlými,
Zatímco ty čteš tyto řádky
Pohřbena je rakev se slovy zlými.

Krajina v jiskřivém rubáši
Plní mne neukojitelnou touhou
Obejmout celou přírodu naši,
Ač paži nemám tak dlouhou.

Dělat andělíčky ve sněhu,
Sledovat modř nebeskou,
Co probouzí ve mně něhu
A náladu tuze hezkou.

Kapkou lásky zdá se
Je mi téměř vše,
Z čeho radost mít dá se,
Ač zní vám to jak klišé.

Pár kroků a skok,
Chassé a dvojitá otočka,
Kdo udrží se mnou krok,
Nádherného tance se dočká.

Tři bourrée a arabeska,
Chvíli výdrž, přísun, skok!
Tomuto dni srdce tleská,
Tělo vděčně přijme vody lok.

Vždyť tančí tolik rádo,
Hudbě nedokáže odolat,
Na svůj výkon je hrdo,
Že toho umí tolik zdolat.

Když tělo je již znaveno,
V tanci pokračuji ve své duši,
Co miluje vonící seno,
Nesnáší, když tanec někdo ruší.

Kapka deště na mé tváři
Probouzí opět touhu
Dotknout se slunce, co září
A skrz déšť tvoří duhu.

Miluji déšť, co slzy smývá,
Co od nich tvář mi čistí,
Miluji meluzínu, co mi zpívá,
Že lepší zítřek zajistí.

Miluji půdu pod svými chodidly,
Miluji v ní každý květ,
Miluji své srdce, kde láska sídlí,
Miluji celičký svět!

Ano, plna lásky jsem,
Díky Bohu za ni,
Žiji život jako sen,
Hněv tu není k mání.

Ve světě, co kryje se maskou,
Jsem naplněna čirou láskou,
Však nezáviďte mi život můj,
Raději nechte kvést ten svůj.

S láskou
Lenka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama