Rákos obecný (Phragmites australis)

12. března 2015 v 15:09 |  Jedlé byliny
Rákos je velmi statná, vytrvalá tráva z čeledi lipnicovitých dorůstající většinou 1 - 4 m, vzácně až 6 m výšky. Rákos má pod zemí dlouhé oddenky, z nichž nad zemí vyrůstají silná stébla s úzkými, až 0,5 m dlouhými listy. Na konci stonku vyrůstá vrcholičnatá lata dlouhá až 50 cm. Rostlina je schopna vegetativního (pomocí oddenků) i generativního (díky ochmýřeným obilkám) rozmnožování. Vyskytuje se ´v okolí stojatých vod, roste v podmáčených půdách, na vlhkých loukách, v příkopech, či mokřadech.
Dříve se z rákosu dělaly došky na střechy, známky po těchto došcích bylo nalezeny už u Keltů. Z rákosu se také dělávaly šípy, jsou nejrychlejší a navíc do nich bylo možné dát jed. Z rákosu se dále dělaly píšťalky, podle lidových pověr se spojovaly s nadpřirozenými bytostmi, neboť jsou naplněny "duší". Přisuzovala se jim magická síla a schopnost komunikovat se světem víl a vodních bytostí.
Recepty: Oddenky se dají vařit jako zelenina, sbíráme jen mladé a křehké, nebo sušit a mlít na mouku, mladé prýty lze nasekat na jemno a podusit na oleji také jako zeleninu. Kaše z obilek: Zralá květenství necháme usušit, vydrolíme z nich obilky (na jednu porci je potřeba dosti velké množství uschlých květů). Vaříme ve vodě do měkka asi 45 minut, lepší přes noc namočit, kaši dochutíme povidly, případně ořechy a medem. Rákosové bonbony: Rákosová stébla obsahují až 15 % cukru, proto z nich můžeme získávat sladkou šťávu. Na jaře nařízneme večer podélně několik stébel rákosu, druhý den ráno najdeme v místě řezu cukrovou látku gumovité konzistence, je sladká a dá se žvýkat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama