Červen 2015

Svět čísel

11. června 2015 v 10:41 Básničky
Sedí dvojka sama u lesa,
pláče, že posmívá se jí svět,
slunce pomalu již klesá,
vedle ní usíná malý květ.

Ona ve městě je tak malá,
tady větší než ten kvítek,
dobrou noc mu tedy dává,
aby necítil se jak přebytek.

Dobře ten pocit zná,
sama zažívá jej denně,
Teď spásu ale v hlavě má,
není nejmenší z celé země!

Kdesi za hranicemi
prý je stará poustevnice,
co kdysi opustila zemi
a nevrátila se již více.

Vydala se dvojka na cestu,
vzbouřila se pomluvám,
posměchu i možnosti trestu,
šla zemí, kde je každý sám.

A skutečně kdesi
daleko za hranicemi
jednička žije si
spolu se slepicemi.

To se ví, že poznala
dvojku, když přišla,
vždyť když byla malá,
sama za kmotru jí šla.

Velmi brzy k sobě vzaly
trojku s prohnutými zády,
které všichni se jen smáli
a valili jí pod nohy klády.

Mezitím v zemi čísel
čtyřka vyčmuchala,
že spor ve vzduchu visel,
neb na všetečný nos dala.

Blížila se soutěž krásy
a pětka ne a ne zhubnout,
málem vyrvala šestce vlasy,
ta však stihla uhnout.

Vždyť obě potily se spolu
každičký den ve fitku,
žádná kila však nešla dolů,
a tak nedošlo na bitku.

Zato sedmička měla
jediná postavu modelky,
pravidla však přísně zněla,
nechtějí žádné umělky.

Kasala se osmička,
že to v kapse má,
jen nalíčila si víčka,
na přírodu ona dá.

A když přišla hodina H,
šla až do posledního kola,
věděla, že tentokrát to dá,
však málem spadla z mola.

V celostátní soutěži krásy
rozhněvala se na své bohy,
mají stejně útlounké pasy,
ale devítka i štíhlé nohy.

Devítka jde na popravu,
osmička dala jí stít hlavu,
že záviděla jí tu postavu,
i když nevládla ještě právu.

Sťatá hluva kutálí se,
z devítky je nula rázem,
v prachu chvíli válí se,
až jednička se sehne na zem.

Pláče nad sou přítelkyní,
měla ji přece tolik ráda,
najednou každý míní,
ať i s ní napřímí záda.

Nulu má přitisklou k boku,
celý národ jásá tuze náhle,
že povede je do dalšího roku,
jen osmička kvílí tam táhle.

Země čísel nyní, zdá se,
má nového vládce,
osmička jen marně vzteká se,
může být jen rádce.

Sběr a zpracování léčivých bylin

11. června 2015 v 8:00 Léčivé byliny
Pro vlastní sběr léčivých rostlin platí několik jednoduchých pravidel:
1. Rostliny sbíráme na čistých neznečištěných místech.
2. Sbíráme jen rostliny nám známé a poznané.
3. Nesbíráme rostliny chráněné, zvadlé, suché, či poškozené.
4. Na stejném stanovišti nesbíráme stejný druh rostliny po více let za sebou.
5. Jedná-li se o zelené části rostliny, upřednostňujeme ty mladší, obsahují méně hořčin, sbíráme nejlépe na stinných stanovištích.
6. Chceme-li následně rostlinu sušit, je naopak vhodné ji sbírat za slunečného počasí s co nejnižší vzdušnou vlhkostí, usnadní nám to pak jejich sušení.
7. Na stanovišti necháváme minimálně třetinu populace rostliny, aby neměla problém v následujících letech s rozmnožováním a vysemeněním. Výjimkou jsou plevelné rostliny v polních kulturách, které zvláštní ochranu nevyžadují, sběr je ale možný až po sklizni pěstované plodiny.
8. Rostliny sbíráme jen takové množství, jaké spotřebujeme.
9. Rostliny nepřenášíme uzavřeny v neprodyšném materiálu, mohly by se zapařit, vhodné jsou například papírové, či látkové pytlíky, případně proutěný košík apod.
10. Po dopravení domů co nejrychleji zpracujeme.
Vlastní zpracování závisí na konkrétní rostlině a požadovaném účinku. Jedná-li se o rostliny určené k přímé konzumaci, je třeba postupovat dle konkrétního receptu, v každém případě však musíme rostlinu nejdříve omýt.
Jedním z nejběžnějších a nejdůležitějších úkonů při zpracování nasbíraných rostlin je jejich sušení. Sušení je metodou přirozené konzervace čerstvých rostlin, které by jinak podlehly zkáze, snižuje původní až devadesátiprocentní obsah vody na nutných 10 - 14 % . Protože většina léčivých rostlin ztrácí na přímém slunci své vzhledové i obsahové vlastnosti, suší se tyto rostliny převážně ve stínu. Je důležité je usušit rychle, ale zároveň šetrně, aby nedošlo k jejímu poškození či snížení obsahu účinné látky. Dobře usušené rostliny, které nazýváme drogy, se snadno lámou, v dlani se drtí a chrastí, jejich kořeny a oddenky se zlomí při ohnutí.
Rostlinné drogy se skladují v suchu, temnu a čistých prostorách oddělené od ostatních druhů. Drogy s pronikavou vůní se skladují v neprodyšném obalu.

Základní účinné látky léčivých bylin

11. června 2015 v 7:52 Léčivé byliny
Abychom mohli nazývat byliny léčivými, musí obsahovat léčivé složky, tedy chemické látky obsažené v některých jejich částech či přímo v celé rostlině. Vědcům trvalo poměrně dlouho tyto látky najít, pojmenovat a klasifikovat, dnes máme ale naštěstí k dispozici celý systém účinných látek, které ve větším či menším množství příznivě ovlivňují náš organismus. Mezi tyto látky se řadí alkaloidy, flavonoidy, glykosidy, třísloviny, saponiny, silice, hořčiny, pryskyřice, organické kyseliny, minerální látky a vitamíny.
Alkaloidy slouží rostlině především k obraně proti býložravcům, proto i relativně malá dávka může být člověku jedovatá. Z tohoto důvodu se rostliny obsahující alkaloidy v lidovém léčitelství nepoužívají i přes jejich příznivé účinky, které tak zůstávají k dispozici pouze lékařům. Působí především na nervovou soustavu člověka, proti křečovým záchvatům, upravují činnost srdce, dýchacího a zažívacího ústrojí, některé rostliny obsahující tyto látky lze použít k léčbě nádorových onemocnění.
Flavonoidy jsou barvivy uplatňujícími se při fotosyntetických reakcích. Člověku jsou prospěšné jejich antioxidační účinky a působení na některé enzymy a hormony.
Glykosidy se v rostlinách vyskytují jako barviva nebo v nich mají ochrannou funkci. Většinou jsou hořké, někdy silně voní. Jejich účinky na člověka se liší podle konkrétních druhů, jsou to účinky např. projímavé, povzbuzující srdce a krevní oběh, proti choroboplodným mikrobům, či při zánětech močových cest.
Třísloviny jsou schopny srážet bílkoviny a na člověka působí dezinfekčně a protizánětlivě. Používají se proti průjmům, při nadměrném pocení, či k zástavě krvácení.
Saponiny mají svůj název odvozen od jejich charakteristické vlastnosti: ve vodě pění. Rozpouštějí hleny, proto se využívají při léčbě kašle, působí močopudně, projímavě a protibakteriálně. Zároveň ale rozpouštějí červené krvinky, musí se proto používat pouze v malém množství, je ideální dozor lékaře!
Silice jsou silně aromatické látky vyskytující se v rostlinách v oddělených buňkách, žlázách a kanálcích, které mají široké léčebné působení: usnadňují odkašlávání, mírní křeče, působí protizánětlivě a močopudně.
Hořčiny jsou již podle názvu velmi hořké. Tato chuť povzbuzuje trávicí ústrojí a používá se proto zejména při nechutenství.
Pryskyřice hojí rány, chrání před infekcí a parazity kůže, používají se také jako kadidlo či ředidlo na barvy.
Organické kyseliny, vitamíny a minerály tvoří komplex pro naše tělo nepostradatelných látek, jejichž nedostatek se projevuje nemocemi, proto je důležité zachování jejich optimální hladiny a celkové vyváženosti v organismu.

Andělika lékařská (Archangelica officinalis)

11. června 2015 v 7:46 Léčivé byliny
Andělika lékařská je statná víceletá bylina spadající do čeledi miříkovitých, kterou ve volné přírodě můžeme nalézt podél řek, potoků, bystřin, na prameništích a podmáčených loukách. Její vzpřímená, až 2m vysoká lodyha je uvnitř dutá a na povrchu hrubě rýhovaná. Drobné nazelenalé květy jsou uspořádány do velkých, kulovitých okolíků. Rostlina kvete v červenci až srpnu, dozrává v srpnu až září, jejími plody jsou zploštělé dvojnažky. Celá rostlina silně aromaticky voní a při práci s ní se u citlivějších jedinců objevují kožní vyrážky.
Pro farmaceutické účely jsou významné její oddenky s kořeny a okolíky. Oddenky se vyrývají nejdříve druhým rokem pěstování, obsahují cennou drogu Radix angelicae, která při správném usušení aromaticky voní a má ostře kořenitou chuť. Plody se sbírají až začnou žloutnout, tedy třetím rokem na podzim, seřezávají se celé okolíky.
Drogy obsahují především silici, dále hořčiny, pryskyřici, třísloviny, organické kyseliny a cukry. V lékařské praxi je andělika používána především k léčení poruch zažívacího ústrojí, jako je nechutenství, nedostatečná sekrece žaludečních šťáv, žaludeční a střevní neurózy atd., slabých nervových poruch a kašle. Drogy mají také močopudný a potopudný účinek. Vyšší dávky čistých drog mohou způsobit poruchy činnosti ledvin a zvyšovat přecitlivělost k slunečnímu záření.
Z této rostliny jsou nejúčinnější čaje, destilací se z ní získává silice, která je surovinou pro přípravu hořkých bylinných likérů, k zevnímu užití ji lze použít jako kloktadlo, či přísadu do koupele.
Anděliku lékařskou znali již Keltové, kteří ji využívali při oslavách letního slunovratu, později se využívala jako kadidlo a ve středověku byla využívána k léčení moru. Údajně se také vyskytovala v májových průvodech Evropanů, kteří jejími stonky mávali za zpěvu pohanských písní a vyháněli tak zlé duchy a čarodějnice.
Recept:
Andělská pomazánka: Hrst jemně nasekaných listů anděliky, hrst pažitky, jedna kostka tvarohu, sůl, pepř. Suroviny smícháme a mažeme na chleba. Pozor! Nadměrná konzumace může vyvolat u citlivých jedinců fototoxickou reakci.(http://slunecnyzivot.cz/2013/05/jedle-rostliny-podrobny-prehled)

Česnek medvědí (Allium ursinum)

11. června 2015 v 7:44 Léčivé byliny
Česnek medvědí je vytrvalá, až 50 cm vysoká bylina z čeledi amarylkovitých. Má podlouhlé cibule a většinou přízemní oválně kopinaté listy, které jsou širší, než je tomu u jiných druhů česneku. Okoličnaté květenství je tvořeno 5 - 20 drobnými bílými květy kvetoucími v období dubna až června.
Obsahuje aminokyseliny allicin a alliin, vinylsulfid, flavonoidy, fruktózu, bílkoviny a vitamín C. V Evropě a Asii se česnek medvědí využívá na léčení astmatu, revmatických bolestí, problémů se zažíváním a vysokým krevním tlakem.
Velmi oblíbený je ale zejména pro svou jemnou, česnekovitou chuť, která není tolik výrazná jako u česneku kuchyňského. Sbírají se pouze listy dříve, než rostlina rozkvete, poté ztrácejí své účinky, částečně chuť a mohou být ve větším množství pro náš organismus škodlivé.
Recepty:
Česnekové pesto: Zhruba 0,5 kg čerstvých listů, olivový olej, sůl, provensálské byliny, kešu oříšky. Listy omyjeme, pokrájíme a pomocí ručního mixéru rozemeleme na pastu, přidáme koření a sůl podle chuti, napěchujeme nahusto do sklenic a zalijeme olivovým olejem. Pak můžeme přidávat do omáček, na těstoviny, pizzu nebo jako přílohu k masu.(http://slunecnyzivot.cz/2013/05/jedle-rostliny-podrobny-prehled)

Divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)

11. června 2015 v 7:42 Léčivé byliny
Divizna velkokvětá je statná dvouletá bylina spadající do čeledi krtičníkovitých. V prvním roce vytváří růžici plstnatých listů s mohutným kořenovým systémem, druhým rokem vyhání vysokou lodyhu zakončenou bohatým květenstvím tvořeným velkými, sytě žlutými pětičetnými květy. Vykvétá v létě, plodem je tobolka s drobnými hnědými semeny. Celá rostlina je plstnatě chlupatá a obsazuje suchá a teplá stanoviště na stráních, loukách, lesních mýtinách, železničních náspech i na rumištích.
K léčebným účelům se sbírají květní koruny i s tyčinkami, ale bez pestíku a kalichu, je nutno je sbírat ručně tak, jak postupně dokvétají. Sebrané a usušené květy obsahují drogu Flos verbasci obsahující saponiny, silici, slizovité látky, flavonoidy, karoten a cukry, která je základní složkou tzv. plicních čajů používaných k léčení zánětů průdušek, chrapotu, kašle a astmatu.
Výluhem 1 čajové lžičky usušené drogy získáme účinný čaj, případně přísadu do koupelí a obkladů na léčení bércových vředů, ran a hemoroidů. V kosmetice je tato rostlina využívána jako přírodní žluté barvivo na vlasy.

Heřmánek lékařský (Chamomilla recutita)

11. června 2015 v 7:41 Léčivé byliny
Heřmánek lékařský je jednoletá, příjemně vonící bylina z čeledi hvězdnicovitých. vytváří vzpřímenou rozvětvenou lodyhu řídce porostlou střídavými peřenodílnými listy s niťovitými úkrojky. Na vrcholu lodyhy vyrůstají jednotlivé květní úbory s vyklenutým a dutým květním lůžkem, což rostlinu odlišuje od jiných, podobných, bylin, se kterými bychom ji mohli zaměnit. Rostlina kvete od června do září.Roste po celém světě jako plevelná rostlina v polních kulturách, především na úhorech a v obilí, nebo někde i účelně pěstovaná, vysoce ceněná léčivá bylina.
K léčebným účelům se sbírají květní úbory, po jejichž usušení získáváme příjemně vonící drogu Flos chamomillae obsahující silici, hořčiny, flavonoidní glykosidy a slizovité látky. Léčivé, mnohostranně využitelné účinky heřmánku byly bezpečně prokázány. Působí protizánětlivě, dezinfekčně, potopudně a uvolňuje křeče. Nenahraditelný je zejména v dětské terapii. Čaj z něj se užívá při chřipce, nachlazení, žaludečních a střevních poruchách, křečích zažívacího ústrojí a při zánětech močových cest, je dobré jej dochutit medem a citronem, které navíc ještě podpoří jeho účinky.
Uklidňuje také nervový systém, proto je užíván při bolestech hlavy, nespavosti, úzkostech, bušení srdce a všeobecné vyčerpanosti. Ve Francii se podává dětem, které trpí nočními můrami, aby potlačily strach ze tmy.
Má blahodárný vliv na ženské orgány, je proto užíván k zmírňování menstruačních bolestí, předmenstruačního napětí a při porodu. Pomáhá také v některých případech alergie, zejména při senné rýmě a astmatických potížích.
Zevně se heřmánek používá k přípravě obkladů a koupelí na špatně se hojící rány, na kožní vyrážky, k výplachům očí a úst. Heřmánek je jemným, ale zároveň účinným lékem, může být bez obav užíván i dětmi a staršími lidmi. Je také výborným prostředkem k utišení bolesti, což je užitečné u dítěte zejména, když mu rostou zuby.
V kosmetice se heřmánek využívá jako přísada do mýdel, pleťových krémů, masek a šamponů. Působí hojivě na pokožku, čistí ji a regeneruje, zesvětluje vlasy a zároveň jim dodává pružnost a lesk.
Emocionálně působí heřmánek v oblasti čakry solárního plexu. Je velmi dobrý pro děti i dospělé, kteří trpí návaly vzteku, zvláště pokud vyplývá z obav a potřeby chránit se. Je vhodný pro osoby, které jsou popudlivé, přecitlivělé a roztěkané. Heřmánek uklidňuje, tiší, napomáhá koncentraci, navozuje pocit pohody a bezpečí, proto by měl být užíván zejména osobami, které se cítí být nepotřebné, nemilované a deprimované. Pomáhá také uzavřít tuto čakru, čímž zabraňuje jiným osobám, aby z nás odčerpávali příliš mnoho energie.
V jazyce květin znamená heřmánek trpělivost v neštěstí, znám byl jako bylina skromnosti.
Dětem se nad postýlku tradičně zavěšovala kytička heřmánku, aby je chránila proti nemocem.
Byl také jednou z devíti posvátných bylin Anglosasů, kteří jej nazývali maythen. Po dlouhou dobu byl spojován s mladými dívkami nebo nymfami, dočteme se o něm i v mýtech souvisejících s bohyní Dianou.
Heřmánek je národní květinou Ruska.
Často byl také používán vyššími kněžkami, kterým údajně dodával magické schopnosti a usnadňoval jim věštění v křišťálové kouli nebo vodě.
Jeho příbuzný heřmánek vonný se od něj liší nepříliš aromatickou vůní, plným květním lůžkem a chybějícími jazykovitými květy v květních úborech. Jeho droga má podobné složení i účinek jako heřmánek lékařský, je proto využíván tam, kde heřmánek vonný již neroste - v chladnějších a vyšších polohách, v podhůřích a severních svazích. Čaj z heřmánku vonného se používá ke zmírnění plynatosti, k podpoře chuti k jídlu a při nemocech jater a žlučníku. V čajových směsích se využívá proti chřipce a utišení nervů. Zevně se jeho výluhem omývají rty při oparech a kloktá se při angíně, zánětech mandlí a při katarech horních cest dýchacích.

Chrpa polní (Cyanus segetum)

11. června 2015 v 7:40 Jedlé byliny
Chrpa polní, zvaná též chrpa modrák, je jednoletá plevelná bylina z čeledi hvězdnicovitých. Její vzpřímená lodyha je hustě porostlá vlnatými chlupy, květní úbor je tvořen šupinovitým zákrovem a modrými trubkovitými květy, z nichž plodné jsou pouze
střední, obvodové jsou jalové. Roste na úhorech, v obilovinách i okopaninách, v poslední době je její výskyt značně omezen vlivem dokonalého čištění osiv a používáním plevelohubných prostředků.
Sbírají se její květy obsahující centaurin, glykosid cichoriín, třísloviny, saponiny a slizy. Léčebně se používají jako prostředek močopudný a podporující látkovou výměnu v těle. Je také součástí čajových směsí užívaných při poruchách trávení a žlučníkových potížích. Zevně se používá k přípravě osvěžujících koupelí, vymývání očí a mytí hlavy při nadměrné tvorbě lupů.

Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)

11. června 2015 v 7:37 Léčivé byliny
Jitrocel kopinatý je vytrvalá bylina patřící do čeledi jitrocelovitých. Kopinaté, pozvolna zúžené listy v řapík s podélnou, vystouplou žilnatinou tvoří růžici s květonosnými stvoly, které jsou vzpřímené, rýhované, zakončené klasovitým květenstvím s nahloučenými drobnými květy. Celá rostlina kvete postupně od jara přes celé léto. Ve volné přírodě je hojný na lukách, pastvinách, mezích, v příkopech a jako plevel i na polích, zejména v jetelovinách.
Sbíranou částí jsou listy, jejichž správně usušená droga je zelená, bez pachu a má nahořklou, svíravou chuť. Obsahuje glykosid aukubin, slizovité látky, třísloviny, hořčiny, kyselinu křemičitou a vitamín C.
Je osvědčeným prostředkem při léčení nemocí horních cest dýchacích, kašle, černého kašle, chrapotu, kataru průdušek, zánětů mandlí a ústních sliznic. Dětem při kašli pomáhá především zahuštěný výtažek z listů ochucený medem. Léčivý čaj pomáhá i k léčení poruch trávení a proti bolestem hlavy. Čerstvé listy se používají na obklady k léčení otoků, pohmožděnin, těžko hojitelných ran, slabých popálenin, vosích a včelích bodnutích, pro tyto účinky byl používán už ve středověku na sečné rány rytířů a vojáků. Šťáva zastavuje krvácení z nosu a používá se ke kloktání při zánětech mandlí a k výplachům očí. Semena se používají jako účinné a přitom zdravotně nezávadné projímadlo.
Recepty:
Tvarohové smaženky: 0,25 kg měkkého tvarohu, 6 lžic listů jitrocele pokrájeného na kousky, 4 vejce, 2 lžíce tuku, 4 lžíce smetany nebo mléka, strouhanka. Utřeme vajíčka s tukem, přidáme tvaroh, listy jitrocele, mléko a strouhanku. Pak smažíme malé bochánky na másle. Podáváme s marmeládou nebo na slano s tvarohem a česnekem.
Jitrocelový sirup proti kašli: listy, cukr. Do většího nejlépe keramického hrnce klademe vrstvy listů a prosypáváme je cukrem. Napěchujeme, zatížíme kamenem a necháme stát 6-8 týdnů v chladu a v temnu. Potom směs slijeme, zahřejme a ještě teplé lijeme do sklenic.
Pečené jitrocelové klásky: olej, sůl, klásky. Květenství zprudka osmažíme na oleji a podáváme se solí. Výborné jako příloha k rýži nebo bramborám. (http://slunecnyzivot.cz/2013/05/jedle-rostliny-podrobny-prehled)

Kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris)

11. června 2015 v 7:34 Léčivé byliny

Kokoška pastuší tobolka je jednoletá až dvouletá plevelná bylina z čeledi brukvovitých. Z kůlového kořene vyrůstá hustá listová růžice a vzpřímená rozvětvená lysá lodyha. Plody jsou srdčité šešulky s drobnými semeny. U nás roste hojně na zahrádkách, polích, při cestách a na rumištích.
K léčebným účelům se sbírá nať poskytující drogu Herba bursae pastoris obsahující biogenní aminy, třísloviny, flavonoidy a organické kyseliny. Má svírající, krev stavící a protikřečové účinky. Ve vyšších dávkách je droga jedovatá a vůbec by ji neměly konzumovat těhotné ženy! Zevně se odvar využívá k omývání pleti, ošetření ran a kožních ekzémů.
Za první i druhé světové války se semena používala jako prostředek podporující srážení krve. Používala se jako náhražka tehdy běžně používané paličkovice nachové.
Kořeny můžeme jíst brzy z jara i syrové, hodí se do salátu společně např. s listy pampelišky, kozlíčku a lebedy.

Kontryhel žlutozelený (Alchemilla xanthochlora)

11. června 2015 v 7:33 Léčivé byliny
Kontryhel žlutozelený, také obecný je vytrvalá bylina z čeledi růžovitých. Vytváří dřevnatý oddenek, z nějž vyrůstají četné listy a květní lodyhy. Listy jsou dlouze řapíkaté, dlanitě laločnaté, na rubu leskle chlupaté a v mládí nálevkovitě složené. Pro kontryhel je typická kapka vody uprostřed vějířku, případně na okraji listu, po dešti, či ráno, než sejde rosa. Drobné, žlutozelené květy jsou sestaveny ve vrcholičnatá květenství vyrůstající z úžlabí listů. Plod je nažka uzavřená v číšce.
Rostlina kvete od května do července v celém mírném pásmu severní polokoule na loukách a pastvinách. Znaky i vlastnosti tohoto druhu i celého rodu jsou velice proměnlivé, ale podle dosavadních znalostí neovlivňují kvalitu drogy, Herba alchemillae, která se získává usušením nati. Správně usušená je bez vůně a má nahořklou chuť.
Droga obsahuje především třísloviny, hořčiny, silice, kyselinu salicylovou a vitamín C. Ve formě léčivých čajů a čajových směsí se využívá k léčení zažívacích poruch, k podpoře trávení, proti nadýmání a průjmům. Působí také mírně protikřečově a močopudně. Droga podporuje výměnu látkovou v těle a bývá součástí čajů určených ke snižování tělesné hmotnosti.
Ve středověku byla velmi ceněna právě rosa, jež se usazuje v kontryhelových listech, mladé dívky věřily, že pití rosy z kontryhelu jim zajistí věčné mládí a krásu, alchymisté jej zase využívali při hledání kamene mudrců.
Kontryhel lze také využít podobně jako známou pažitku při přípravě tvarohové pomazánky na chléb či placky.

Romantický sonet

6. června 2015 v 10:06 Básničky
Do srdcí vnikla nám
Spanilá kráska
A zůstala již tam
Ta naše láska.

V srdci neklid mám,
Výská jak cháska,
Neladí k slovům dam
Ta naše láska.

Však zklidní se srdce mé,
Když v zraku tvém ustrne
Ta naše láska.

A tak odplouvá strach
Na něžných vlnách
naší lásky.

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)

6. června 2015 v 10:02 Léčivé byliny
Kopřiva dvoudomá je vytrvalá plevelná bylina z čeledi kopřivovitých. Z podzemních oddenků vyrůstají vzpřímené čtyřhranné lodyhy hustě porostlé žahavými chlupy. Ty jsou i na listech, palistech a květenstvích. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, podlouhle špičaté, na okraji hrubě pilovité. Drobné květy zelenavé barvy jsou uspořádané v latnatá květenství. Rozkvétá v červnu a postupně kvete až do září. Plodem je šedožlutá vejčitá nažka. Rostlina roste na stinných, vlhkých místech s dostatkem humusu a dusíku v půdě po celém světě.
K léčebným účelům se sbírá mladá nať, nebo jenom listy poskytující drogu Herba/ Folium urticae. Správně usušená droga v dlani šustí a láme se ve stoncích i žilkách. Má slabě nahořklou chuť a trávovitě voní.
V době sběru jsou listy kopřivy bohaté na třísloviny, kyselinu křemičitou, slizovité látky, vitamíny a sloučeniny železa, vápníku a draslíku. Ve formě léčivých čajů se droga využívá k léčbě zánětů močových cest, katarů žaludku a střev, zástavě vnitřního i vnějšího krvácení a k léčení avitaminóz. Také tvoří důležitou součást v čajových směsích proti skleróze.
Staří Slované používali podle archeologických dokladů stonků kopřiv k výrobě vlákna na šaty podobně jako len. Je však řidší a má horší kvalitu, lze z nich ale vyrobit velmi jemnou látku. V Dánsku byly nalezeny pohřební rubáše utkané z těchto vláken, které pravděpodobně pocházejí již z doby bronzové. Evropané a původní obyvatelé Ameriky vyráběli z kopřivových vláken pytlovinu, plachtovinu, motouzy a rybářské sítě. V době I. světové války z nich byly dokonce vyráběny německé vojenské uniformy, protože v Německu panoval nedostatek látek.
V kosmetice se odvaru z natě kopřivy užívá k mytí vlasů. V tomto případě se 100g jemně řezané drogy přeleje asi půl litrem vody. Po vychladnutí a scezení se přidá čtvrt litru 8% octu a směs se důkladně promíchá. Po častěji opakovaných koupelích jsou vlasy krásně lesklé a pružné.
Mladá kopřivová nať je bohatá na chlorofyl a vitamíny, v jarním období se tedy připravuje jako špenát či salát. Jedná se ale výhradně o mladou nať! Starší je nutno tepelně upravit, obsahuje škodlivé látky, které se rozkládají při 80 ˚C.
Recepty:
Kopřivačka: Do hrnce s vodou namočíme hrubě nadrcenou mouku nebo zrní, asi 2 hrsti na dva l vody, přidáme 6-8 hrstí jemně nasekaných kopřiv, okořeníme solí, česnekem, pokrájeným řebříčkem, cibulí a kmínem. Omastíme sádlem, po odstavení můžeme v polévce rozmíchat vejce nebo šálek kyselého mléka.
Kopřivové těstoviny: 500 g mouky nejlépe pšeničné celozrnné, 3-4 vejce, 50 g kopřivy, špetka soli. Kopřivu omyjte a rozmixujte tyčovým mixérem, přidáme vejce, trochu soli a mouku. Vypracujeme těsto, které rozválíme válečkem a nakrájíme na dlouhé a široké nudle. Možné použít strojek na těstoviny. Vaříme v osolené vodě. Pak dochutíme jako klasické těstoviny dle fantazie.(http://slunecnyzivot.cz/2013/05/jedle-rostliny-podrobny-prehled)
Kopřivová limonáda: Vařte mladé vrcholové části kopřivy v 3,5 l vody společně se šťávou ze dvou citronů, čajovou lžičkou podrceného zázvoru a 450 g nerafinovaného cukru. Nechte zchladnout a přidejte krajíček chleba potřený kvasnicemi k dokončení fermentace. Přeceďte a slijte do lahví.(BROOKE, Elisabeth. Léčivé rostliny a planety. Ostrava: OLDAG, 1996. ISBN 80-85954-19-2.)

Kostival lékařský (Symphytum officinale)

6. června 2015 v 10:00 Léčivé byliny
Kostival lékařský je statná, vytrvalá bylina z čeledi brutnákovitých. Pod zemí vytváří krátký válcovitý oddenek a silné vřetenovité kořeny na povrchu černé, uvnitř bílé. Nad zem vyrůstá až 1m vysoká, čtyřhranná, hustě listnatá lodyha. Celá rostlina je drsně chlupatá. Fialově modré květy zvonkovitého tvaru jsou uspořádány ve vijanovitá květenství. Kvetou postupně od května do září. Plody jsou tmavě hnědé tvrdky. Ve volné přírodě roste kostival tam, kde je dostatek vláhy v půdě: na loukách, podél vody a v příkopech.
K léčebným účelům se sbírá kořen poskytující drogu Radix symphyti. Správně usušená droga je tvrdá, křehká, na lomu bílá a má svíravě hořkou chuť. Z obsahových látek jsou důležité alkaloidy, třísloviny, škrob, slizovité látky a sloučeniny vápníku. Již velmi dávno se kostival
používal k léčení pohmožděnin a zlomenin kostí, na které se dávají zábaly z nadrcených listů rostliny. Pro vnitřní užití se již dnes droga nedoporučuje, obsažené alkaloidy jsou již považovány za jedovaté, ač dříve byla tato droga hojně využívána i vnitřně. O jejích léčivých účincích se zmiňuje již řecký lékař Diskoridies. Pasta připravená z kořenů a listů této byliny pomáhá kostem k růstu.
Recepty:
Tempura z kostivalu: (Tempura je tradiční japonský pokrm ze smažené zeleniny či ryb). Listy kostivalu, olej, rýže, Těstíčko: 80 g hladké mouky, 1 lžíce kukuřičné mouky, ½ lžičky soli, 200 ml ledové sycené minerálky, kostky ledu. Jemně zamícháme do mouky všechny přísady na těstíčko a listy poté obalujeme, zprudka smažíme ve woku, podáváme s rýží.1)

Lopuch větší (Arctium lappa)

6. června 2015 v 9:58 Léčivé byliny
Lopuch větší je statná dvouletá bylina řadící se do čeledi hvězdnicovitých s velkými lopatovitými listy a vysokou rozvětvenou lodyhou. Dužnatý, do hněda zbarvený vřetenovitý kořen zasahuje do značné hloubky. Řapíkaté listy jsou na líci matně zelené, na rubu šedoplstnaté. Lodyha je vzpřímená, rýhovaná, široce větvená, porostlá jemnými chlupy. kulovité květní úbory jsou složené z trubkovitých fialově zbarvených květů a obaleny listnatým zákrovem se špičkami zahnutými do háčků. Rostlina kvete od června do září, jejím plodem je černá nažka s malým chmýrem.
K léčebným účelům se ručně vyrývá kořen nevykvetlých rostlin. Správně usušená droga je křehká, na lomu bělavá s nasládle hořkou chutí. Obsahuje značné množství inulinu, slizových látek, cukrů, tříslovin, silice a hořčiny. Příznivě působí na látkovou výměnu v těle, má potopudný a močopudný účinek. Je významná také při léčbě cukrovky. Jeho odvar se využívá také k léčení ekzémů, vyrážek a špatně se hojících ran.
V historických pramenech se dočítáme, že lopuch se ve středověku využíval i k výrobě vína.
V kosmetice se využívá nálev z této rostliny proti vypadávání vlasů a k odstranění lupů, na odstranění plísňových onemocnění kůže mezi prsty, léčbu akné a ošetření nadměrně mastné pokožky. Lopuchový olej (extrakt z lopuchu rozpuštěný v parafínovém nebo olivovém oleji) se využívá k masážím hlavy a ošetření suchých vlasů.
Recepty:
Lopuchový kořen s mandlemi: Kořen lopuchu, 50 g nasekaných oloupaných mandlí, 2 bílky, 1 lžíce mouky, máslo na vymazání plechu. Kořen omyjeme, oškrábeme, namočíme do vody s trochou octa, rozkrájíme a vaříme asi 20 minut v mírně osolené vodě. Plátky kořene obalíme v ušlehaném sněhu z bílků s trochou mouky. Dáme na plech, posypeme posekanými mandlemi a zapečeme.
Vařené listy: Mladé řapíky lopuchu uvaříme v osolené vodě a pojídáme jako zeleninu na způsob chřestu.(http://slunecnyzivot.cz/2013/05/jedle-rostliny-podrobny-prehled )
Drogu s téměř totožnými účinky lze získat i z lopuchu plstnatého, či jakéhokoliv jiného druhu lopuchu, který se v naší přírodě vyskytuje.