Blázen

16. srpna 2015 v 9:06 |  Básničky

Jsem prý blázen jen,

že chci žít svůj sen.

že nespokojím se se životem

žitým každým idiotem.


Že směji se lidské pýše,

bez ostatních stoupám výše,

neřídím se ostatními,

jen touhami vlastními.


Chtěli by mě pod kontrolou mít,

já však chci vlastní cestou jít,

ignorovat opovržlivé pohledy,

nebrat na ně žádné ohledy.


Prý jsem neskutečný blázen,

který je jen sluncem hlazen,

co navždy zůstane sám,

že jen hrobu ano dám.


Možná opravdu blázen jsem,

možná vážně nepatřím sem,

možná to vědomí jim pomůže,

mě však změnit nemůže.


Dál budu čekat na svého prince,

na cestu na Měsíc šetřit mince,

snažit se do dlaní chytat světlo,

aby mi v nich kvítí kvetlo.


Bloumat po lesích i lukách,

ztrácet v radostech i mukách,

vyhýbat se černému kamení,

protože to je zlé znamení.


Snažit se dohnat vlastní stín,

zpěvem zahánět jarní splín,

v parku objímat kmeny stromů,

chtít si je všechny vzít domů.


Třeba býti blázen,

ostatními být zrazen,

však já budu mít víc,

až oni nebudou mít nic.


Budu samu sebe mít

a já se sebou umím žít,

takovou mám výhodu,

že se sebou mám pohodu.


Prý jsem opravdový blázínek,

že nesbírám každý kamínek,

že na opravdový drahokam čekám,

ač toho dne částečně se lekám.


Pro jakou touhu budu žít,

až jej u sebe budu mít?

Každý přece by se bál,

by ztratil a šel dál.


Zůstanu stínem svým,

čas budu trávit s tím,

komu nevadí, že s bláznem sedí,

že prý do blouznících očí hledí.


Třebas nejezdí na bílém koni,

třebas pro jeho ztrátu slzy roní,

ať se na něj třeba smůla lepí,

nebudu vnímat o něm klepy.


Říkají mi neuvěřitelný blázen,

co život pelyňkem má slazen,

až z toho zbytky rozumu ztratil,

ač by se rád domů vrátil.


Nic z toho však pravdou není,

můj život cennější než celé jmění,

dál budu se svým stínem rozmlouvat,

až ostatní budou mě pomlouvat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama