Garde

22. srpna 2015 v 14:04 |  Básničky

Ústa plna lichotek míváš,

za zády však se vysmíváš,

kolem pusy mažeš mi med,

ve vlastní však skrýváš jed.



Hřeješ se v mé slávě,

však podobáš se lávě,

jak rychle běžíš pryč:

"Kdyby něco, křič!"


Já křičím sice,

však nejsi tu více,

už nemůžu ti nic dát,

začal ses tedy bát.


Šel ses hřát v jiné přízni,

jeho medu tedy si lízni,

chutná lépe, než můj?

Tak si u něj stůj.


Když tě potřebuji,

tvé nadávky jen bují,

hojně mě zasypáváš jimi,

můj oheň sotva dýmí.


Prstem na mě ukazuješ,

další zradu na mě kuješ,

zabít bys mě chtěl,

jen abys pokoj měl.


V dáli brousíš si už nůž,

v mých tvářích slabá růž,

co jsi zač, už vím,

má láska mizí jak dým.


Hořká lítost místo ní,

vzpomínám, co bylo loni,

jak na všechno jsi kýval,

spoustu pochval míval.


Jak ty falešné byly,

tvá faleš stále sílí,

vidím ji teprve nyní,

když mě tvá slova viní.


Přicházíš a byl bys rád,

kdybys bodl do mých zad,

já padla na dno úplné,

které je posměchu plné.


To ti však nedovolím,

raději nenávist volím,

stavím se ti na odpor,

tady začal náš spor.


Lhostejný jsi mi teď,

na dně sám si seď,

zbytečná je spousta výmluv,

nyní k bahnu si mluv.


Že obdělával jsi mou zem?

Že mluvil jsi v zájmu mém?

Tak slyš, ty barde:

Garde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama