Vnitřní démon

16. srpna 2015 v 9:43 |  Básničky

Obloha nade mnou bledne,

já loukami se řítím,

zdánlivě klidné poledne,

já však neklid cítím.


Vzduch houstne jak dým,

už blíží se bouře,

mé myšlenky, myslím,

mají barvu kouře.


Počítám do pěti,

že zklidní se mi dech,

však to vnitřní napětí

mě plní jak měch.


Optimismus mizí

z myšlenek mých,

slyším hlas cizí,

škodolibý smích.


Nikde nikdo na polích,

kde tak jen mohl znít

tak krutý, podlý smích,

kdo takový může být?


Krajinou rozléhá se,

co nikdy znít by nemělo,

vzdorovat tomu nedá se,

plní to i mé vlastní tělo.


Snad z čisté recese

cosi tu zlo rozsévá,

zlobu, zášť a deprese

do mé duše vlévá.


To zlo však nutí mě

myslet, že je v pořádku,

že i zevnitř drtí mě,

že nechci žádnou pohádku.


Cosi do mých uší

šeptá, ať se vzdám,

ať nakrmím svou duši

zlem, co v sobě mám.


Naslouchám větru,

však není to on,

to procitl v mém nitru

můj vnitřní démon.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ladypilgrim ladypilgrim | Web | 16. srpna 2015 v 11:07 | Reagovat

:-D Jen si oprav chybku větru...zní to lépe...napsané dobře...jen někde pár slov na víc , ale to není divu při tomto tématu....jen tak dál :-)

2 Nhoriel Nhoriel | E-mail | Web | 16. srpna 2015 v 11:45 | Reagovat

Pěkné, pěkné, hlavně se nepoddávat, zůstat stát a dát démonovi hezky do čumáku :-D

Některé pasáže mi přišly trochu kostrbatější, ale v porovnání s těmi ostatními jde o téměř nepostřehnutelné šmouhy. Rozhodně pokračuj dál, jde Ti to :-)

3 Lenka Zbořilová Lenka Zbořilová | 16. srpna 2015 v 13:54 | Reagovat

Děkuji, pokračovat jistě budu a démon už zase na nějakou dobu klidně spí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama