Život není sice fér, ale...

9. září 2015 v 20:24 |  Šuplík s názvem nyní a pak
Život není fér... Někomu dává mnoho, jiným příliš málo. Někomu nadělí bohaté rodiče se slibnou kariérou, jiným sotva jídlo do úst. Mně také nenadělil mnoho majetku, ani mi nespadlo hmotné bohatství do klína, ani nežiji v přepychu, někdo by tedy mohl říct, že jsem jednoduše měla smůlu, že jsem od něj již v dětství nedostala takové bohatství jako jiní mí vrstevníci. Že jsem mohla již od dětství jezdit každý rok na dovolenou do zahraničí, mít téměř cokoliv, na co bych si prstem ukázala.
Nic z toho jsem sice neměla, ale rozhodně jsem neměla smůlu. Získala jsem totiž opravdový život nepodmíněný vysokou sumou na účtě a investovanou do hodnotného majetku. Mám skvělou rodinu, báječné přátele, fantastický život. Není vždy růžový, ale je to život. Opravdový. A hmatatelný. Stačí si položit dlaň na levou stranu hrudníku či na místa, kde kousek pod kůží pulsují cévy.


Když mi dva z mých přátel chystali o víkendu "tajnou" oslavu, věděla jsem jen čas, kdy mne mají vyzvednout před mým domem, a že mě nejpozději dalšího dne vrátí zpět. To odpoledne bylo to nejkrásnější překvapení, jaké si pamatuji minimálně za poslední rok. Nevzali mě do luxusní restaurace, vystačili si s loukou a remízkem. Nevyzvedli mě naleštěnou limuzínou, vystačili si s autobusem. Nezvali nikoho jiného na zajištění zábavy, vystačili jsme si sami. Když mne po dobrodružné cestě pobídli, abych si sundala šátek, chvíli jsem jen stála, koukala na ně a usmívala se. Pokud ne nikdy dříve, v té chvíli mi došlo, jaké je to největší bohatství, které mi život daroval.
Překvapilo mne, kolik toho o mně vědí a potěšilo mne, jak toho dokázali využít, aby mi udělali radost. Dojalo mne, jak moc se snažili mi připravit dokonalé odpoledne a večer. Bylo to dokonalé, i když jsme pili z plastových kelímků, jedli holýma rukama a seděli téměř na zemi, od které nás oddělovala pouze deka. Usmívala jsem se, protože jsem si uvědomila, jak moc je mám ráda, jak moc jsou skvělí a hlavně: jak mají rádi oni mě a neignorují kvůli tomu mé odlišnosti, naopak je tolerují jako mou součást.Usmívala jsem se ještě dlouho. Ještě teď se usmívám, když si na to vzpomenu. Chvíli poté jsem v duchu přehodnotila, jací jsou. Nejsou jen skvělí, jsou také velmi vnímaví a chytří. Ten den mi připravili mnoho překvapení. Ten den mi vykouzlili úsměv na tváři tolikrát, že bych to asi ani nespočítala. Byla jsem šťastná, užívala jsem si to. Jsem šťastná i teď, protože mám ten největší poklad a vím o tom. Milující rodinu a přátele.
Život není fér. Mnoho lidí mi bude po přečtení tohoto článku pravděpodobně alespoň trochu tiše závidět, protože oni takové štěstí nemají, protože jim nikdo takto dokonalý den nenachystal a protože si uvědomí, že toto zdaleka není jediný den v mém životě, kdy jsem byla opravdu šťastná, že toto nebylo poprvé, kdy mi mí přátelé přinesli radost. Ne, opravdu není fér, nejsme všichni obdařeni stejnou měrou, stejným životem, stejným majetkem. Ale každý z nás byl obdařen tím nejcennějším: životem samotným. A je jen na nás, zda budeme závidět milionářům, nebo se rozhlédneme a začneme si vážit toho, co máme my, zatímco jiní o tom pouze sní. Děkuji za všechny ty báječné lidi, děkuji za svůj nádherný život, který není fér, ale je krásný. Není fér, ale miluji ho...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama