Květen 2016

Fénix

30. května 2016 v 17:39 Básničky
Shořel docela,
avšak z hrobu,
z šedého popela
narodil se znovu
samý lesk a třpyt,
síla a chuť žít.

Křídla zase nesou
k oblakům ptáka,
však co platná jsou,
slunce ho láká,
zazáří peří,
už zase sněží.

Plamínek maličký,
krása se poděla,
zas shořel celičký,
jen vločky popela
snáší se k zemi.

Barva už roztála,
lesk shořel zcela,
aby zase plála,
zářila křídla celá
barvami všemi.

Šípková Růženka

28. května 2016 v 0:02 Básničky
Za trnitou zdí
leží dlouho ukryta,
jen vánek tam zní,
vůní růží přikryta
dnem každým sní,
ve snech však bezmocná,
že vnikne jednou k ní
láska, co je všemocná.

Čeká už spoustu let
v růžovém zámku,
pod víčky krásný svět
věčného spánku.
Kdopak jen zabloudí
do těch jejích snů,
kdopak ji probudí
z trnitých dnů?

Hořící panenka

21. května 2016 v 21:12 Básničky
Hřál plamínek, hřál
a nikdo nepoznal,
že možná dalšího dne
rozhoří se příliš
a jak tak obalí mne,
popálí možná spíš.

Plál plamínek, plál,
můj svět tiše tál
a nikdo neviděl,
že i země pukla,
svět v oheň se poděl,
panenka neutekla.

Hoříš panenko, hoříš,
copak jen teď zamýšlíš?
Povrch celý se propad-
prasklá bublina mýdla,
můžeš už jen doufat,
že dá ti někdo křídla.

Masky

19. května 2016 v 8:31 Básničky
Tančí plamenů zář
po krásných maskách,
nevidíš žádnou tvář,
však ztrácíš se v hrách
na perfektní lidi,
co nikdo nevidí.

Snadno vzplaneš
pro krajku bílou,
však co dostaneš,
když masku milou
sundáš a za ní
nenajdeš přání?

A co když přece jen
někdo s barvou ven
ukazuje svou tvář?

Rozeznáš tu masku
a s ní pravou lásku?
Máš jen plamínku zář.

Korálky

17. května 2016 v 20:26 Básničky
S pohledem upřeným
do blankytné dálky,
s úsměvem zasněným
navlékám korálky-

možná perly rosy,
či slzy šťastných očí,
které uronil kdosi
na vlákna pavoučí.

Opředl mě s lehkostí
tenkým vláknem křehkostí,
zažehl plamínek,

odešel. A já sama,
pavučinkou omotaná
s korálky vzpomínek.

Regensburg

7. května 2016 v 20:34 Obrázky z cest
V sloupoví Walhally
snadno se zahálí,
však Dunaj unáší mne
tam, kde kouzlo má
i spěch všedního dne
a dlažba je ohromná.

Tam, kde studentsvo si žije,
po březích sedává a pije,
jako to možná dělávali
kdysi tamtéž Římané.
Tam, kde život nezahálí
a nabízí hledané.

Zpívající řeka

1. května 2016 v 10:31 Básničky
Když její ústa rozezní
okolní krajinu, svět,
vše najednou souzní
bez použití vět.

Uklidnit všechny umí,
kteří jen k ní zamíří,
když loukou si šumí
a k vodopádu míří.

Celým lesem znívá,
když potichu zpívá
píseň nekonečnou,

dech i slova brává,
když kol světu dává
melodii věčnou.