Korálky

17. května 2016 v 20:26 |  Básničky
S pohledem upřeným
do blankytné dálky,
s úsměvem zasněným
navlékám korálky-

možná perly rosy,
či slzy šťastných očí,
které uronil kdosi
na vlákna pavoučí.

Opředl mě s lehkostí
tenkým vláknem křehkostí,
zažehl plamínek,

odešel. A já sama,
pavučinkou omotaná
s korálky vzpomínek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neodešel Neodešel | 18. května 2016 v 23:34 | Reagovat

Letěl jsem krajinou plnou lesů někam do neznáma; uchycen jako pokoutník na vlákně bez korálků rosy...
Existence závislá na křehkosti v náruči živlů; kde hledat pevný bod, kde hledat jistotu..?
Nic? ne, to ne; to přeci ty...
Když přišla jsi, v závrati pádu do hlubin narostla mi křídla...
A pak už jenom tenká nit pavoučího vlákna od srdce k srdci; cítím ji a s posvátnou úctou prohlížím v korálcích záblesky jisker plamene...rozhoří se?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama