1. Malý Buddha

9. března 2017 v 18:56 |  Malý Buddha
Malý Buddha

Byl jednou jeden malý Buddha, který žil kdysi dávno ve vzdálené zemi. Jeho domovem byl plochý kámen pod velkým starým Bodhi stromem. Tam sedával každý den a meditoval.
Dýchal zhluboka a klidně, aniž by myslel na něco určitého. Jeho srdce přitom tlouklo pomalu a pravidelně a celé jeho tělo bylo klidné. Někdy pozoroval během meditace oblaka, jak mírumilovně plují po obloze. Většinou měl ale oči zavřené a naslouchal neviditelnému větru, dokonce i v noci.
Malý Buddha meditoval rád a miloval své místečko pod velkým starým Bodhi stromem. Přesto cítil, že mu něco v životě schází. Něco velmi důležitého, co potřeboval, aby mohl být naprosto šťastný, a co mu nemohla dát ani oblaka na obloze, ani stromy na zemi. Něco, co nemohlo být nahrazeno ničím jiným a po čem každý člověk touží.
Již delší dobu se zcela zklamán pokoušel si vystačit bez toho "něčeho", ale naprosto bezvýsledně. Bylo to k zbláznění. Dokonce ani jeho klidný dech, který byl jindy řešením všech problémů, mu tentokrát nemohl pomoci. Co malému Buddhovi chybělo, bylo spojení s jinými lidmi. Většinou byl úplně sám.
Měl jediného přítele, sedláka, který žil vzdálen asi hodinu chůze od něj. Byl ale vždy zaneprázdněný, musel od rána do večera pracovat na svých polích. Neměl tedy čas dělat malému Buddhovi společnost. A kromě něj nebylo nikoho, kdo by jej pod jeho stromem navštěvoval.
Samozřejmě bylo mnoho chvil, kdy si malý Buddha užíval čas o samotě. Ale celou dobu? Každý den, každou noc, vždy sám? Ne, to bylo i na něj příliš mnoho osamění. Konečně byl malý Buddha člověk jako každý jiný a není člověk, který by chtěl žít celý život sám.
Jednoho dne, právě když u něj byl sedlák zase jednou krátce na návštěvě, došla jindy klidnému malému Buddhovi trpělivost.
"Už nechci být pořád tak sám!" řekl zcela rozladěně.
"A proč?" ptal se zaraženě sedlák. " Myslel jsem, že jsi sám rád."
"Ano, to také někdy jsem. Ale ne celou dobu." Malý Buddha vypadal opravdu smutně, téměř až zoufale.
Jeho přítel sedlák mu chtěl pomoci, ale nevěděl jak. Měl totiž opravdu hodně práce a nemohl na návštěvu chodit častěji. Pak jej ale něco napadlo.
"Proč nejedeš na dovolenou?"
Malý Buddha na něj zaraženě pohlédl.
"Mám jet na dovolenou?"
"Ano. Cestuj chvíli a podívej se, co se děje ve světě. Na cestách poznáš mnoho nových lidí a od nich se toho můžeš o životě spoustu naučit. Kromě toho bys pak měl společnost a nebyl stále sám a to je přesně to, co chceš, nebo?"
Zoufalství, které ještě před chvílí malý Buddha cítil, se pomalu měnilo v důvěru.
Vyrazit na cestu… přemýšlel.
Poznat nové lidi…
Do tváře se mu vrátil úsměv.
"Víš co? To je skvělý nápad, vyrazím hned zítra brzy ráno."
Sedláka těšilo, že malému Buddhovi bylo opět lépe, protože není nic horšího než mít smutného přítele, kterému neumíme pomoci.
"Jen se zase někdy vrať pod svůj Bodhi strom."
"Samozřejmě, že se někdy vrátím," řekl malý Buddha. "Ale nejdříve si teď prohlédnu svět. Už jsem zvědavý, koho cestou potkám. Děkuji za tvou pomoc, příteli. Máš pravdu, dovolenou si musí někdy udělat i malý Buddha."
Protože vedl prostý život, nebyly jeho přípravy na cestu nijak náročné. Sedlák mu daroval tašku, do které si sbalil deku na spaní, pár jablek na první část cesty a malý bílý kamínek. Jako vzpomínku na svůj domov.
Dalšího dne se brzy ráno rozloučil se svým velkým starým Bodhi stromem a vyrazil na cestu. Šel přímo za vycházejícím sluncem.
Byl trošku nervózní, neboť nevěděl, co jej může tak daleko od domova čekat, ale především byl šťastný, že sedláka ta dovolená napadla. Přestože krásu a klid jeho místečka pod velkým starým Bodhi stromem mohlo stěží něco překonat, byl pevně přesvědčen, že Buddha není dělaný na celoživotní vysedávání pod stromem.


Jeho cesta začala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama