2.Odvážná vdova (O tajemství pouštění)

10. března 2017 v 17:20 |  Malý Buddha
Malý Buddha už byl na cestě půl dne, když se rozhodl pro první přestávku. Nesnesitelně jej bolely nohy, už si totiž odvykl na tolik chození. Posledních několik let přecejen proseděl pod svým Bodhi stromem. Kousek za křižovatkou opustil cestu a šel několik kroků do okolních křovin. Přišel k potůčku, v němž proudila čerstvá voda z blízkých hor. Chladivé osvěžení bylo právě teď přesně to pravé. Utišil svou žízeň a poté usedl na chvíli do trávy vedle potůčku a meditoval.
Jakmile si odpočinul, prodral se houštím zpět a zrovna chtěl pokračovat v cestě, když si všiml mladé ženy. Přicházela od křižovatky jeho směrem. Protože byl zvědavý, zůstal stát.
V jedné ruce nesla tato žena velkou tašku a druhou rukou si podpírala kulatý koš, který nesla na své hlavě.
"Dobrý den," řekl malý Buddha.
"Dobrý den," řekla žena, zatímco kolem něj procházela. Malý Buddha se k ní připojil.
"Ty máš ale hodně zavazadel. Mohu ti s tím pomoci?"
Nyní se žena zastavila. Usmála se a sundala kulatý koš ze své hlavy.
"To by od tebe bylo velmi milé."
Vzala jedno ucho koše do levé ruky a malý Buddha uchopil to druhé pravou rukou. Spolu pokračovali po cestě.
"Kam jdeš?" chtěl vědět malý Buddha.
"Do velkého města," řekla mladá žena. "A ty?"
"Já jdu jednoduše rovně." Odpověděl radostně. "Tam, kam mě osud zavede."
"Ty nevíš, kam jdeš?" ptala se očividně velmi překvapená žena.
"Ne," odpověděl malý Buddha. "Víš, právě mám dovolenou, takže není důležité, kam jdu. Hlavní je, že dělám něco jiného než stále jen sedět samotný pod mým Bodhi stromem."
Odpoledne právě začalo a před nimi ležela ještě dlouhá cesta. Malý Buddha sice o městu nic nevěděl, rozhodl se ale, že se jednoduše připojí. Proč by také ne, stejně neměl žádné plány na cestu. Těšilo jej, že má konečně společnost. Kromě toho mohl té ženě pomoci dál nést její zavazadla.
Byl to hezký pocit někomu pomáhat.
"Kde je tvůj domov?" vyzvídal od ženy.
"Pocházím z vesnice přímo od moře. Strávila jsem tam celý svůj život. Až doteď."
Mladá žena se na chvíli zamyslela. Vypadala smutně.
"Copak už nemáš ráda moře?" zeptal se opatrně malý Buddha.
"Ale ano, miluji moře. Je překrásné. Ale už jsem se ve své vesnici necítila dobře, a tak mířím do města. Nastal čas na změnu."
"Proč ses už ve své vesnici necítila dobře?" zeptal se malý Buddha.
"To je dlouhý příběh. Ale máme dostatek času, takže ti jej mohu vyprávět."
Zatímco tedy společně nesli kulatý koš a ubírali se směrem k městu, vyprávěla žena malému Buddhovi svůj příběh.
Když mi bylo dvacet let, vdala jsem se za svého muže. Měli jsme v naší vesnici krásnou svatbu se všemi našimi přáteli a celou rodinou. Byli jsme spolu velmi šťastní a chtěli jsme mít děti. Asi před dvěma lety ale můj muž náhle zemřel. Byla to nehoda, najel se svým rybářským člunem do bouře a utopil se. Po necelém roku manželství jsem se tak přes noc stala vdovou. Tenkrát se pro mne rozpadl svět, týdny jsem jen plakala.
Po několika měsících smutku už mi ale začínalo pomalu být lépe. Chtěla jsem začít znovu, neboť jsem přecejen žila. Brzy ale vyšlo najevo, že nový začátek byl v mé vesnici nemožný. Lidé zastávali názor, že vdova musí strávit zbytek svého života ve smutku. Tak si žádá tradice. Nikdy jsem neměla smět mít nového muže, nikdy se smát, už nikdy nebýt šťastná. Připadala jsem si, jako bych se sama utopila.
Dlouho jsem se této tradici podřizovala, neboť jsem byla příliš slabá, abych se bránila názorům ostatních. Jednou ale přišel ten moment, kdy jsem se musela rozhodnout: buď zůstat ve své rodné vesnici, sama a navždy smutná, nebo začít nový život někde jinde. A možná být znovu šťastná.
Miluji svou vesnici, moře a své přátele a rodinu, ale to vše ztrácí cenu, když jsem nucena být nešťastná. Ještě myslím často na svého zemřelého muže, konečně jsem jej velmi milovala. Ale myslím, že jsem byla smutná dost dlouho, a proto chci teď hledět vpřed. A protože to ve své vesnici nemohu, rozhodla jsem se pro nový začátek někde jinde. Rozhodla jsem se začít zbrusu novou kapitolu.
Malý Buddha celou dobu pozorně naslouchal. Byl to smutný příběh, ale obdivoval odvahu mladé ženy. Čemu ale nerozuměl, bylo chování jejích nejbližších.
"Proč ti nepomohou tví přátelé a rodina? Chtějí snad také, abys byla po zbytek života smutná?"
Mladá žena chvíli váhala, než odpověděla.
"Ne, nemyslím si, že chtějí, abych byla smutná. Ale přesto mne nepodpořili, to je pravda. Myslím, že má rodina i přátelé jsou příliš vázáni tradicí. Mají strach chybovat. Strach, že možná najednou budou sami bez jistoty, že s nimi souhlasí celá vesnice. Kvůli tomu strachu raději dělají vše tak, jak to dělali vždy."
Žena se na chvíli odmlčela.
"Možná jsou lidé z mé vesnice s tímto způsobem života spokojeni. Ale já nejsem."
Malý Buddha si byl jistý, že by v takové situaci také nebyl šťastný. Jak nad tím tak přemýšlel, doufal, že by měl dostatek odvahy, aby se i přes všechny překážky odvážil začít znovu.
"Víš," pokračovala mladá žena, "jsou věci, které člověk nedokáže změnit, i když bychom si to tolik přáli. Musíme je jednoduše přijmout takové, jaké jsou. Oproti tomu jsou věci, které člověk změnit může, a do nich bychom měli investovat svou energii. Můj muž je mrtvý, ať chci nebo ne. Ale já sama žiju a záleží jen na mně, zda budu vést smutný nebo šťastný život."
Zůstali na chvíli stát, dívali se na sebe a oba měli ve tvářích úsměv. Mladá žena byla ráda, že opustila vesnici a už tak nemusela být smutná. Malý Buddha byl rád, že se rozhodl vycestovat a nebýt tak stále sám.
Mlčky šli dále, oba se stejnou myšlenkou: Někdy musí člověk jednoduše najít dostatek odvahy, aby udělal první krok.

Rozhodnout se. Zvolit si směr. A pak přestat přemýšlet a jednoduše vyrazit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 10. března 2017 v 17:45 | Reagovat

Tak na to si musím udělat čas, zítra si to přečtu popořádku. :-)

2 Rien Toute Rien Toute | E-mail | Web | 11. března 2017 v 23:25 | Reagovat

Hezky napsané. Je pravda, že někdy se člověk musí rozhodnout a udělat to, co považuje za nejlepší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama