Duben 2017

Procrastination

9. dubna 2017 v 18:11 Básničky
So here we are:
starting again,
shooting a star
´cause it began
too soon and we?
We weren´t ready.

Waiting for too long
we have missed it
like skipping a song
though we liked it,
that´s how it goes-
lazy head to toes.

Killing our dreams
one after another,
every time it seems
like there are other
wishes to reach for
but when do we score?

Never ready enough,
always too late,
no time for laugh
in front of a closed gate,
yet always the same
rules of a boring game.

Predestined to fail,
watching dreams float,
being afraid to sail
and set off on a boat,
how safe is the harbour!
How tiny the marvel...

And so we watch goals
pass by and die slowly
as well as our souls,
no more nice and holy,
without any passion...
Let´s enjoy procrastination!

Co je štěstí?

9. dubna 2017 v 18:04 Šuplík s názvem nyní a pak
Zeptáme-li se nezávisle na sobě různých lidí, co je pro ně štěstí, jejich názory budou pravděpodobně velmi rozmanité. Dostanou se nám odpovědi jako například zdravá rodina a bližní, vydařený vtípek během večera s přáteli, zvládnuté zkoušky, prestižní práce, velký dům se zahradou, adrenalin v žilách při skoku padákem, pohyb způsobující vylučování endorfinů, či třeba jen pohled na usmívající se dítě, když dostane jídlo od chudé matky.
Jak spolu ale všechny tyto představy souvisí? Již první filozofové docházeli často k závěru, že existuje tolik pravd, kolik je lidí. Je tedy vůbec možné nalézt nějakou objektivní definici štěstí? Zeptejme se sami sebe, zda jsme právě teď šťastní. Jsme? A proč? Pokud nejsme, kdy budeme? Zejména tato otázka jako by hýbala našimi představami. Ve všech situacích uvedených v úvodu můžeme sledovat jakousi podmíněnost. Téměř všichni lidé definují štěstí jako stav, který nadchází, jsou-li splněny všechny jejich požadavky.
Jak ale tento stav doopravdy vypadá? Co je to štěstí, kterému klademe mnohdy až nesplnitelné podmínky a znemožňujeme mu tak, aby přišlo dříve než na konci života? Vycházíme-li z pozorovaných situací, ať už se jedná o dosažení a získání hmotných statků, či emocionálního uspokojení, nacházíme v nich varovný signál. Žádné dítě přece nemůže budovat kariéru, vlastnit luxusní vilu s bazénem, či trávit večery v hospodách vtipkováním často na úkor ostatních, a přesto právě děti vypadají mnohem šťastnější než dospělí. Proč mohou být šťastné i bez námi pochopitelného důvodu, a my ne? Zapomněli jsme, jak být šťastní? V čem je dětství úrodnou půdou a dospělost i přes množství příležitostí pustinou, v níž tu a tam nalezneme oázu? Zamysleme se nad tím, kde berou děti neustále nové podněty k smíchu. Je jejich smích vůbec podmíněný? Možná to jsou právě ony příležitosti, které nás svazují a zároveň vytváří podmínky pro štěstí. Tak jako prameny v poušti určující místa, kde mohou vzniknout oázy blaha. Jme-li v nich, trápí nás ale zároveň strach z vyschnutí pramene.
Je vůbec možné pocítit opět ryzí štěstí jako v dětství a vrátit se zpět, když jsme cestu už zapomněli protože tak káže společnost? Zvládneme-li zkoušky, ustane neustálý tlak, ale je to štěstí, když víme, že přijde znovu? Je štěstí vlastnit miliony a vědět, že o ně přijdeme? Nebo je to jen zmírnění utrpení, které nám svět přináší, jak to viděl již Epikuros před mnoha staletími? Rozhlédněme se kolem sebe a zamysleme se, co vlastně vidíme. Lidi připoutané k obrazovkám ukazujícím války, násilí, nespravedlnost a vulgaritu jako něco přirozeného, co už jsme zařadili do každodenního života. Lidi chodící v obleku, kteří patří k těm vyvoleným šťastlivcům, jak kráčí bez povšimnutí kolem žebráka. Vypadá to jako velmi neúrodná pustina, že ano? Změníme-li ale úhel pohledu, uvidíme svítící slunce a život všude kolem, spoustu maličkostí i velkých věcí, které jsou pro štěstí úrodnou půdou, ale většinou je přehlížíme. Není však taková změna vidění opět další podmínkou k nalezení štěstí? Možná to dětské, ničím nepodmíněné již ani najít nemůžeme, ale přece jen šťastní být můžeme.
Možná je hledání definice štěstí stejně marné jako pátrání po smyslu života. Možná je to dokonce totéž. Ať už je to totiž cokoliv, každý z nás jej hledá a upíná se k jeho nalezení, mnoho z nás dokonce úspěšně, máme-li stanovené reálné podmínky a dokážeme-li se radovat ze správných věcí v závislosti na našich prioritách.